Irazú je nejvyšší,
činná sopka Costa Ricy. Z Orosí trvá cesta autem do výšky přes
3500 m asi hodinu. Stoupání je někdy hodně strmé, výhledy do
okolí se s výškou mění, to jak se dostáváme nad mraky, které
na některých místech přikrývají vesnice dole bílou peřinou.
Před vrcholem je pokladna se strážci, kde platíme vstup a
parkovné, vstup je 15 USD na osobu. Pak už je to na vrchol jen
kousek. Máme štěstí, protože je jasno a můžeme tedy
vychutnávat celé okolí. Vzduch je zde řídký a těžko se nám
dýchá. Přeci jen jsme vystoupali příliš rychle a tělo se
nestačilo přizpůsobit. Fotíme, fotíme, nahlížíme do kráterů,
jsou zde dva, odjíždíme. Přesouváme se do poslední destinace v
Costa Rice, do Alajuely, kde máme na cestě na další vulkán,
Poáz, poslední ubytování v zahradním hostelu La Pacanda. Musíme
znovu skrz San José, stejné zácpy, díky špatnému značení
trochu bloudíme, ale s aktivním dotazováním zase uspějeme.
Místní se neorientují podle názvů ulic, ale podle nějakých
orientačních bodů. Když něco hledáme, stačí vědět, jak se
jmenuje malý můstek nebo kde je ten strom, co zasadil starej Chávez
a všichni vědí. Zeptejte se na Cale 9 a nepochodíte.
Chceme ještě dnes
stihnout vodopády se zvířecí zahradou v La Paz, což je místo na
úpatí jmenované sopky Poáz. Protože je odpoledne, mraky už její
vrchol zcela pohltily, navštívíme pouze zahrady La Paz, kde chceme
vidět tukany. Tohle místo je taková malá zoo a stojí za
návštěvu. S tukany se tu fotíme, když nám sedí na ruce, jsou
tu k vidění motýli, kolibříci, hadi, žáby, kočkovité šelmy,
opice a především krásná příroda a vydatný vodopád. Na
prohlídku stačí tři hodiny. Vracíme se po klikatých silnicích
zpět do Alajuely, připravit se na zítřejší přelet do Nikaragui
a jejího hlavního města Managui.
Žádné komentáře:
Okomentovat