Nohy jsou stále oteklé. Snídám Brufen. V hotelu Mamalena je v ceně snídaně, kterou si každý připravuje sám ve společné kuchyňce. Personál připraví těsto, instantní, a každý si dělá jakoby kynuté palačinky, které se prolévají maple sirupem, což je javorový sirup. Káva a čaj k dispozici, ale udělej si sám. Je to taková společenská ranní událost. Po snídani se jdeme trochu projít na průzkum okolí a vymyslet také plán na další dny. Sil moc není, tedy Marťa by klidně vylezla i na ten vulkán, ale já jsem rozumnější a nedovolím jí to.
Dnešní den by měl být alespoň trochu odpočinkový, tak si objednáme výlet do mini kaňonu, kudy protéká místní říčka s průzračnou vodou, příjemnou na koupání. Pak se přesuneme blíž k vulkánu, kde jsou horké prameny, prý s léčivými účinky. Na reklamních prospektech se v nich veselé tváře turistů rochní jako hroši. Marťa to vše komunikuje v recepci a zároveň provádí hlubinný výslech o všem možném v okolí, přesunech do Costa Ricy, odjezdech autobusů a rodinných poměrech recepčního brigádníka. Kromě toho, že je můj osobní translater je i vynikající tour operátor.
Kaňon je skvělý, koupání ve sladké vodě dělá naší kůži dobře, i když moje nohy vypadají, že jsou napadeny gangrénou. Jsem zvědavý na ty teplé prameny. Minivan nás odveze asi 1 Km před cíl po prašné kamenité cestě a zbytek musíme dojít po svých. Cestou potkáváme místní indiány, kteří si pro horkou vodu chodí k pramenům. Pak projdeme přes soukromý ranč, kde průvodce zaplatí mýto kovbojovi a jsme na místě. Jsou zde tři vyvěrající prameny. V jednom jsou naložení nějací mlaďoši, tak jdeme k trochu vzdálenějšímu, který je i větší. Sundavám boty a jdu zkusit teplotu. Ponořím do vody levou nohu a celým tělem projede bolest. Přesto, že má voda jen 40 stupňů, pro můj do fialova spálený nárt je vařící. Rychle nohu vyndám, ale puchýřům už nezabráním. Kdybychom nebyli spálení od slunce, mohlo by to být fajn, ale válet se v horké vodě v tom vedru? Po zbytek času sedíme u řeky mezi balvany, Marťa se sluní, já za balvanem ve stínu, nohy v chladné vodě a dávám se dohromady. Pozorujeme okolní přírodu a už to trochu vypadá, že máme dovolenou. Ještě pohovoříme s průvodcem od jiné skupiny, který je také z našeho hotelu a domluvíme se, že nám vytiskne, zase falešnou, letenku ze San Jose v Costa Rice do Managui v Nikaragui, pro potřeby hraniční kontroly, až budeme hranici přecházet. Jak se dozvídáme, je to častý požadavek v Latinsko-amerických zemích, že při vstupu chtějí prokázat, jak zemi člověk opustí. Budeme tedy připraveni.
No a po večeři? Jeden oranžovoučký brufeneček. Už se těšíme na Costa Ricu, Panamou jsme nějak prosvištěli a za mě, nenadchla. Místa, kudy jsme se pohybovali, jen vítr a sucho a víc jak 40 stupňů. Příroda čeká na období dešťů a je to znát. Jen tady v Boqute, díky horskému klimatu a nadmořské výšce, je to hodně zelené a občas i kvetoucí. Jsou zde ještě zajímavá místa, víme o nich, ale jedeme dál, máme před sebou ještě dvě země.
Dnešní den by měl být alespoň trochu odpočinkový, tak si objednáme výlet do mini kaňonu, kudy protéká místní říčka s průzračnou vodou, příjemnou na koupání. Pak se přesuneme blíž k vulkánu, kde jsou horké prameny, prý s léčivými účinky. Na reklamních prospektech se v nich veselé tváře turistů rochní jako hroši. Marťa to vše komunikuje v recepci a zároveň provádí hlubinný výslech o všem možném v okolí, přesunech do Costa Ricy, odjezdech autobusů a rodinných poměrech recepčního brigádníka. Kromě toho, že je můj osobní translater je i vynikající tour operátor.
Kaňon je skvělý, koupání ve sladké vodě dělá naší kůži dobře, i když moje nohy vypadají, že jsou napadeny gangrénou. Jsem zvědavý na ty teplé prameny. Minivan nás odveze asi 1 Km před cíl po prašné kamenité cestě a zbytek musíme dojít po svých. Cestou potkáváme místní indiány, kteří si pro horkou vodu chodí k pramenům. Pak projdeme přes soukromý ranč, kde průvodce zaplatí mýto kovbojovi a jsme na místě. Jsou zde tři vyvěrající prameny. V jednom jsou naložení nějací mlaďoši, tak jdeme k trochu vzdálenějšímu, který je i větší. Sundavám boty a jdu zkusit teplotu. Ponořím do vody levou nohu a celým tělem projede bolest. Přesto, že má voda jen 40 stupňů, pro můj do fialova spálený nárt je vařící. Rychle nohu vyndám, ale puchýřům už nezabráním. Kdybychom nebyli spálení od slunce, mohlo by to být fajn, ale válet se v horké vodě v tom vedru? Po zbytek času sedíme u řeky mezi balvany, Marťa se sluní, já za balvanem ve stínu, nohy v chladné vodě a dávám se dohromady. Pozorujeme okolní přírodu a už to trochu vypadá, že máme dovolenou. Ještě pohovoříme s průvodcem od jiné skupiny, který je také z našeho hotelu a domluvíme se, že nám vytiskne, zase falešnou, letenku ze San Jose v Costa Rice do Managui v Nikaragui, pro potřeby hraniční kontroly, až budeme hranici přecházet. Jak se dozvídáme, je to častý požadavek v Latinsko-amerických zemích, že při vstupu chtějí prokázat, jak zemi člověk opustí. Budeme tedy připraveni.
No a po večeři? Jeden oranžovoučký brufeneček. Už se těšíme na Costa Ricu, Panamou jsme nějak prosvištěli a za mě, nenadchla. Místa, kudy jsme se pohybovali, jen vítr a sucho a víc jak 40 stupňů. Příroda čeká na období dešťů a je to znát. Jen tady v Boqute, díky horskému klimatu a nadmořské výšce, je to hodně zelené a občas i kvetoucí. Jsou zde ještě zajímavá místa, víme o nich, ale jedeme dál, máme před sebou ještě dvě země.
Žádné komentáře:
Okomentovat