15.3. Zatčeni v Leónu

První dobrá ranní zpráva byla, že pan domácí nám účtuje pokoj za 30 USD na noc. Druhá, že dnes si dáme výlet do asi 100 km vzdáleného města kultury a vzdělanosti, Leónu. Při zpáteční cestě Martinka naplánovala koupání v sopečném jezeře Xiola, asi 20 km od Managui, přes kteerou stejně musíme tam i zpět. Tam je to dobré, v Managui trochu zaškobrtneme, ale Martinina komunikace s řidiči a lidmi na ulici je stejně hodnotná, jako GPS navigace. Do Leónu dorazíme po krásné silnici před polednem, a protože zase nikde žádný ukazatel na centrum, orientuji se podle jakési turistické cedule, ukazující směr. Proti mě jede v protisměru nějaký šílený taxikář a troubí jako pomatený. O pár metrů dál na mě kdosi ukazuje, že jedu ulicí v protisměru. Hned to otáčím, ale ruka zákona na motorce si tuhle příležitost nenechá přeci ujít. Policista je drsný, strohý, komisní. Já dělám blbce, co vůbec nerozumí tomu, proč se obtěžuje v takovém vedru vycházet na sluníčko. Dělám, že nerozumím, ale oba s Marťou víme, že teď skončíme v Leónském vězení. Můj mezinárodní řidičák končí v policistově kabele a direktivně ukazuje, ať jedeme za ním. Aha, tak na komisařství, překladatel, deportace, možná i napichování na kaktusy! Zajedeme z hlavní ulice hned do vedlejší, kde není žádný provoz, žádní svědci. Tady policista zastaví, my též. Teď je to už trochu jiné. Pomalu se sbližujeme. Možná by z nás byli i kámoši. Vytahuje nějaký formulář, zadrží řidičák, než zaplatíme v bance pokutu atd., přestupek je jasný, viděl to na vlastní oči. Říká to španělsky, já říkám „Si, si“, kajeme se už oba s Marťou, on měkne, Marťa prosí, já začínám vytahovat i nějaké španělské slovíčko, lžeme, jako když tiskne, že jsme v Nikaragui první den, že máme málo peněz. Marťa škemrá, jestli bychom to nemohli zaplatit jemu, on že ne, že je policista, úřední osoba, když v tom na něj Marťa udeří nejsilnější zbraní ze své slovní zásoby – kvanto vale! Asi tři vteřiny se to v něm pere, naznačuje, že je to na nás. Já už vidím, jak si nechá dát ty peníze a hned nás zase zatkne za podplácení. Ale situace se vyvíjí pozitivně. Nejdřív mi vrátí řidičák. Úřední úkon ukončen. Pak mi do okénka podá destičky, kde jsou na jedné straně španělské věty, na druhé anglický překlad. Asi pro komunikaci s cizinci, když něco provedou. Naznačuje, ale my to chápeme, že jako do nich ty penízky. Dávám tam 130 Cordobas a koukám na něj, jestli jako jo nebo víc. On se tváří, že nevím, jestli je to málo nebo hodně. Risknu to, zavírám destičky, prachy z toho koukaj, Marťa na mě, ať je přehnu, ať to není vidět, tak jo, přehýbám, destičky vracím policistovi. Než bys řekl švec, otočil se na zadním kole a byl fuč! 130 Cordob je asi 150 Kč, takže jsme z toho vyvázli na výtečnou. Bony a Clyde mohou vstoupit do města!

León má moc pěkné historické centrum. Navštívili jsme nejstarší školu ve Střední Americe, založenou v první polovině 17. st., byla zrovna plná dětí a studentů, kteří měli polední přestávku, všichni v uniformách. Škola má více jak 70 učeben a je pro celé město základní i střední. Hned naproti je největší katedrála ve Střední Americe, kde je možné za 3 USD nahlížet celé město z její bílé střechy. Poseděli jsme u kávy, ochutnali kvalitní místní sýry, na trhu si užili mrkvový a mandarinkový shake. Milé město se zcela jinou atmosférou, než např. Masaya.

Vracíme se zpět směrem na Managuu, tentokrát jinou silnicí, abychom se dostali ke kráterovému jezeru Xialo. Bude to znamenat, že budeme poté muset projet celou Managuu.

S pomocí místních, které opět Martinka vyvolává přímo z auta, nakonec jezero objevíme a vykoupeme se v jeho průzračné vodě. Slunce zapadá a je čas se vrátit.

Projíždíme Managuu. Kolem silnnice, dokonce i nad ní, je milion poutačů na všechno možné, dokonce i na krávy. Ukazatel na Granadu ani jeden. Chci vytáhnout navigaci, ale Marťa mi to zatrhne se slovy: „To dáš!“ Udělala to ale jen proto, aby mohla mluvit s lidma a řidičema, a volat na ně to svoje: „olá, porfavór....“

Managuou jsme projížděli hodinu a půl v neskutečném pekle. Takový chaos, hluk klaksonů, davy lidí, předjíždění, podjížení, motorky z leva, z prava, autobusy, kamiony, psy, to je nejhorší černá můra každého evropského řidiče. Bez navigace? Nikdy! S Marťou? Hračka!