Drazí milí všichni
doma!
Tak jsme v ráji,
odříznuti od světa, doslova a do písmene. Jak jsme si libovali,
že jim tu perfektně maká internet první den, všechno se změnilo
druhý den, kdy se vyčerpal nějaký limit a vypadá to, že bude
připojení zase až v neděli. Nám by to ani nevadilo, kdybychom si
nepotřebovali rezervovat ubytování v Managui na 2 noci před
odletem. Managua je strašné bludiště, šílený mumraj a Ivan se
osypává, jen když slyší název města, neb má stále v živé
paměti, jak tam trávil čas v autě ve strašné zácpě. Nikde
není ani jedna cedule určující směr a značka na letiště je
až v tu chvíli, kdy to letiště už beztak vidíš. Ke všemu je
letiště asi 11 km od centra a my odlétáme v 7 hod ráno,
rozumějte musíme tam být v 5 hodin ráno, tak to bude docela fuška
najít ubytování, spíš blíž než dál, od letiště. Ale my to
dáme, jsem si jistá.
Ale teď zpět k
ráji. Je to fakt jak vystřižené z toho nejluxusnějšího
časopisu lákajícího turisty do nejkrásnějších destinací u
moře. A ke všemu to fakt tady tak v reálu vypadá. Bydlíme v
chatce s WC, sprchujeme se ve společné koupelně, máme svou
verandu, Ivan se houpe na houpacím křesle na verandě, moře je asi
30 vteřinovou procházkou džunglí pod námi a s nejkrásnější
pláží, jakou jsem kdy viděla. Nádherný písek, palmy, málo
lidí..., jako fakt málo. Bar o kousek dál, Ivan se houpal v hamace
mezi palmami ve stínu, neb se zas včera lehce připálil při naší
procházce podél pláží a z té hamaky mi objednává do lehátka
vychlazený drink z ovoce plný ledu. Servíruje mi to mladý, krásný
Kreolec a já mávám s díky pánovi, který to platí, jako
Ivanovi. Pak se líně protáhnu s kšiltem chránícím mi obličej
a odskočím se zase smočit do průzračného, modrého Karibiku.
Fakt úplně kýč, ale vůbec to nepřikrášluji, vypadá to přesně
tak.
Kolem domečku nám
pobíhá spousta malých ještěrek, taky jeden leguán a viděla
jsem i malou myšku, kozu, psy a jednoho dvoumetrového hada. Ptáčci
poletují po krásné zahradě, nemá to chybu.
Mužný kreolský
kuchař je připraven k našim službám, přichází po ránu a vaří
dle přání, až do 7 večer. Hned na začátku nám řekl, že
udělá cokoliv, i třeba sendviče, ale ve skutečnosti, že on je
specialista na ryby a mořské plody. Udělal by i kuře, ale po
pravdě, my s Ivanem právě hledáme to, co on nabízí. Včera jsem
mu pro sichr řekla, že hubneme a že máme zájem jen o ryby,
krevety a zeleninu, ukazovala jsem mu naše břicha, aby nám nedával
tu rýži, fazole a výborný chleba, který tu ke všemu servírují.
Jsou to pak obrovské porce a to nepotřebujeme. Vzal to doslova a
udělal nám k večeři opečenou rybu se zeleninou, česnekem v
tamarindové omáčce a k tomu vedle ještě užasnou vařenou
zeleninu. Bylo to neskutečně dobré a tu tamarindovou omáčku jsme
vypili z talíře nakonec, protože by byla škoda ji nechat.
Dnes jsem mu
nahodila, že ve stejný čas si dáme krevety a nechala jsem na něj,
aby navrhl, jak je připraví. Byl strašně srandovní, povídal, že
by je jako mohl udělat v tomatové omáčce, ale že bychom mohli
být potom jako nafouklí, a že tedy vzhledem k té naší dietě
doporučuje, udělat je v kokosové omáčce a zeleninu - 2 x tolik
než normálně, místo té rýže, po které bychom tloustli, dá
vedle na talířek. Tak dietněji mi to nezní, ale už se na to
strašně těšíme.
Po večeři vezmeme
čelovky a půjdeme přes ostrov do kavárny s wifi, abychom našli
ten hotel v Managui, poslali přání Billovi k 80 narozeninám, měl
je včera, doufám kluci, že jste nezapomněli napsat přání, jak
jsem Vám avizovala, pošleme tenhle dopis a snad se podaří Ivanovi
protáhnout i pár fotek, které tady udělal, ze kterých uvidíte
tu nádheru, kterou my tady zažíváme. V noci se tu spí božsky,
pod moskytiérou, jen občas slyšet palmové listy, jak se třou o
střechu a prohánějící se ještěrky nebo leguány.
Prostě jak by řekl
Honzík, máme se famfárově!
Žádné komentáře:
Okomentovat