23.3. Na rybářské lodi

Ráno je Martinka na nohou již od pěti. Jde na pláž, loučit se s rájem. Naší chajdu musíme opustit do deseti, aby jí stihli připravit. Budou Velikonoce a přijedou noví hosté. Ostrov se zaplní do poslední postele. My musíme odjet. Zvykli jsme si tady. Na všechno. Na hady na banánové plantáži, na ještěrky běhající po stropě i po stěnách, na leguány v zahradě, na křičící ptáky, na místní lidi. Využívám poslední chvíle a v houpací síti mezi stromy relaxuji a připravuji se na cestu. Máme zabaleno, zbývá jen se rozloučit s Mateem a jeho kreolskou ženou Nymfou, s naším kuchařem. Hasta luego! Adios!

Na přístavním molu již čeká několik lidí. Ještě je čas, tak stihneme v přístavním baru přečíst nejnovější emaily a vypít poslední ovocné jugo. Najdeme prodavačku lístků, která si opíše naše pasy a ve 13,40 odplouváme. Nejprve nás ale malý člun, Panga, přetransportoval na hlubší moře, kde kotvila velká rybářská loď. S vyšplháním po jejím pravoboku nám pomáhala posádka a celé to vypadalo jako záchranná operace. Moře bylo opravdu rozbouřené, některé vlny měly určitě tři metry. Opět přišla na řadu moje antiblicí žvýkačka, a tak jsem sedmdesáti minutovou plavbu zvládl bez úhony. Na Big Corn Island z lodi vyskakujeme jako první a už z paluby domlouvám taxikáře na molu. Teď jde o čas. Náš taxi vyjíždí z přístavu jako první a za necelých deset minut jsme na letišti. Ještě, že jsme v Karibiku! Tady není nic přesně. Nakonec má naše letadlo opět půl hodiny zpoždění, a tak se uklidňuji v odletové hale, která je jen o trochu větší, než náš obývák. Martinka sedí zadkem v hale, nohy má na přistávací dráze a vyhlíží to naše letadlo jako zpožděný autobus. No problem!

Do Managui přiletíme někdy před šestou, letiště už známe, povečeříme zde a vydáme se pěšky do našeho posledního útočiště blízko letiště, hotelu Balcón Real. Cena za noc je necelých třicet USD i se snídaní, na letiště nás pozítří ráno odveze taxi za pět USD. Podle Google maps, to je od letiště asi jeden km, ve skutečnosti asi dva. Z batohama se to zdá nekonečné, měli jsme jet taxi. Již za tmy a s pomocí místních hotel nacházíme a vítá nás majitelka, velice milá a usměvavá Karla, která jako by byla dvojče mojí sestry Andrey. Neuvěřitelné! Hotel má domácí prostředí a perfektní WiFi, což je na cestách dost důležité. Ubytujeme se a hned žhavíme PC, abychom vyřídili potřebné.