Ometepe leží
uprostřed obrovského jezera Nikaragua. Není to malý ostrov, kolem
dokola vede slušná silnice, jsou zde městečka i malé vesničky.
Dominantní, větší vulkán Concepción naposledy bouřil v roce
1945. Máme ho přímo za hotelem. A za hotelem máme také stáje.
Včera jsme si domluvili vyjížďku k patě vulkánu. Nechceme žádné
prudké stoupání, chceme vnímat krajinu a chceme se také projet a
pobídnout koně ke cvalu. Včera Marťa dala jasně najevo, že
chceme statné a živé koně, žádné valachy. Když přicházíme
do stájí na osmou, kde nám již sedlají, trochu znejistíme.
Opravdu to nejsou žádní nemrcouchové, ale krásní, statní
koníci. Ti budou pěkně živí. A jsou! K patě vulkánu hodina a
půl, zpátky taktéž. Dostatečná projížďka s rovnými úseky,
až nás nohy bolely, jak jsme při cvalu stáli ve třmenech. Když
jsme skončili, nohy se nám podlamovaly. Holt, nejsme zvyklí, ale
byla to ta nejkrásnější tour, jakou jsme podnikli, a to i díky
nevtíravému průvodci Santiagovi, kterého jsme mít museli,
protože se na sopce i v okolí již několik lidí ztratilo a
zemřelo. No, a to nejdůležitější, hodina zapůjčení koně i s
průvodcem stojí pro jednoho 8 USD !! Tohle fakt stojí za to!
Dnešní den je jednoznačně o koních.
Odpoledne se
vykoupeme v jezeře a odpočíváme. Já ve vychlazeném pokoji,
Martinka zase chytá barvu. Jako správní drsňáci si dáme Piňa
Coládu a poté si vyjedeme do přístavu, kde si chceme na hlavní
ulici ulovit večeři. Objevíme, asi uprostřed ulice, moc hezkou
restauraci Aly restaurant, kde si dám rybí polévku a Martinka
rybu. Opět bez chyby i s ananasovým freshem. Po cestě k autu nás
přilákala hudba z modlitebny evangelické církve. Byla nám
povědomá, byla to ta samá, kterou jsme v loni zažili v Guatemale
v indiánské vesnici. Nakukujeme do modlitebny a předzpěvující
nás vítá. Všichni se na nás otáčejí, ale zůstáváme venku,
nechceme rušit. Zvláštní deja vu.
Prádlo, které jsme
si dali ráno vyprat v hotelu, nám vyprali ručně za 5,- Kč kus a
večer už je suché a provoněné sluníčkem. Tak to je pro dnešek
vše. Jo, a ještě k našemu pokoji. Martinka včera kvůli
chybějícímu prkýnku na záchodě zahrála afektovanou
angličtinou, jak je to za takovou cenu možné, a že jestli má pan
recepční doma taky záchod bez prkénka a zajíkala se slovy jako
crazy, jezus atp. Ráno nahlásila tekoucí umyvadlo a než jsme se
vrátili z koní, měli jsme připravený nový pokoj. Pan recepční
Serafín přislíbil slevu 5 USD za den. A na záchodě prkénko jako
peřinka, z nějaké pěny. Takže luxus! Ta holka se neztratí! A na
koni jezdí jako indiánka! Ještě, že já jako Old Sutherhand,
jinak by mi ujela.
Žádné komentáře:
Okomentovat