11.3. Masaya

Po probuzení se cítím jako z gumy. V noci bylo velké teplo, klimatizace buď chladila moc nebo zase málo, tak jsem to přikládal tomu, že jsem se špatně vyspal. Posnídáme vaječnou omeletu a vydáváme se asi 70 km do městečka Masaya, kde má být velký trh. Chceme se podívat i ke stejnojmennému jezeru a stále činné sopce. Ještě v Granadě zajdeme do supermarketu koupit něco na zub a pití. Hned po ránu nás potěší pokladní, která nám ukládá nákup do tašky a když děkujeme, s úsměvem odpovídá, že jí to moc těší. Očekával jsem, že lidé v centrální Americe budou více extrovertní, ale kupodivu nejsou. Jsou přátelští, nápomocní, ochotní, ale je potřeba se k nim přiblížit, oslovit je, usmát se, pak teprve to opětují.

V Masaye procházíme tržiště, kde prodávají tradiční výrobky, suvenýry, věci z kůže, prostě vše, co zvědavý turista rád okukuje. A nejzajímavější jsou ty ceny. I pro nás, nedevizové turisty, velmi slušná láce, jak by řekl, našinec.

V Masaye přejedeme na nábřeží, odkud je pěkný výhled na sopku a pokračujeme dál k jezeru Laguna de Apoyo. Sjíždíme z hlavní a už jedeme jen po kamenité cestě. Na dohled u jezera už dál jet nechci, naše auto by to nemuselo zvládnout, i když místní osadník říká, že O.K. Raději se s ním domluvím, že auto nechám stát u něj před ohradou a on se nabízí, že ho za drobný bakšiš pohlídá. Chce 20 cordobas, což je něco víc jak 20 Kč, tak jsme všichni spokojení.

Voda v laguně je opět teplá jako kafe a čistá. Jsme vlastně v rezervaci a nějak se nám podařilo projet kontrolou, ani nevím jak, takže jsme nemuseli platit žádný poplatek, který ale není nijak vysoký. Chvíli se koupeme, nikde nikdo. Začíná se mi opravdu dělat zle. Domlouváme se, že raději pojedeme zpět do Cordoby a sopku Masaya necháme na jindy. Dobře jsme udělali, protože do hotelu už se plazím z posledních sil. Zase jsem někde něco olízl! Každý rok si musím tenhle prožitek zopakovat, už se z toho stává tradice. Tedy to ráno nebylo z nevyspání. Hned na pokoji plním tobolku chlornanu a za dvě hodiny beru další. Po první mě přestalo být nevolno, pak už jen chřipková bolest, horečka, malátnost a noční pocení. Co se dělo večer si moc nepamatuji, ale ta moje holka dávala dohromady plán na další dny, s panem domácím zarezervovali trajekt na sopečný ostrov Ometepe a zase ho zcela vytěžila o tom, co, kde, kdy. Ještě s ním domluvila, že až se vrátíme z ostrova, máme zarezervovaný pokoj, protože jsme usoudili, že Cordoba je dobré místo pro naše spanilé jízdy. Někdy nad ránem mě Martinka pohladila po čele, hop a jako zdravý mraveneček ráno skáču z postele!