Poslední noc v
Granadě a dnes nám v 11,00 letí z Managui malé letadlo na Corn
Island. Corn Islands (Kukuřičné ostrovy) jsou dva ostrovy v
Karibském moři při pobřeží Nikaragui. Ten menší a malebnější
Little Corn Island má 2,9 km2 a my jsme si ho vybrali již v Praze.
Cestou e-mailu jsme napsali do ekoresortu DoBeDo a zamluvili
ubytování v nejhezčí části tohoto karibského ostrůvku na celý
týden.
Teď se ale musíme
dostat do Managui na letiště, vrátit auto a vyzvednout v bankomatu
ještě nějaké peníze. Vstáváme brzy, protože silnice nejsou
značené a jet znovu přes Managuu se mi opravdu nechce. Martinka
naposledy vyzpovídá pana domácího a díky tomu přijedeme do rent
caru v dobrém čase. Při vracení auta Marťa dává najevo svou
nespokojenost s tím, že v něm nebyl hever, přebírající technik
je trochu v rozpacích, ale je milý. Musí nás ještě převést na
letištní terminál, kde je kancelář a tam nám odblokují
jistinu. Tam to Marťa znovu probírá se slečnou u přepážky, ta
zavolá zpět technikům, jak je to možné. Je nám sděleno, že
hever je standardně u těchto vozů pod sedadlem řidiče. Tak to
jsme tedy trochu za paka, ale dobrá zkušenost. Přesuneme se na
vnitrostátní terminál, kde odbavíme batohy a máme hodně času na
vše.
Odlety letadel se
nám letos moc nedaří. Chytáme jedno zpoždění za druhým. I
tento náš odlet má nakonec třičtvrtě hodiny zpoždění. To se
nakonec projeví v tom, že na Big Corn Island, kde malá letadla
přistávají, už nestihneme navazující člun na malý ostrov.
Další nám jede až za tři hodiny. Navíc musíme čekat, až se
otevře pokladna, abychom si včas koupili lístky, protože na člun
se vejde jen 40 lidí. I toto úskalí jsme nakonec překonali a v
půl páté se můžeme nalodit ve zmatku a boji o lavici na člunu.
Karibik je naštěstí zrovna klidný jako návesní rybník, takže
třicetiminutovou plavbu zvládnu bez problémů. Můžeme vstoupit
do ráje karibské atmosféry. Půl hodina pěšky na severní stranu
ostrova skrze domorodá obydlí a džungli už je hračka. Nacházíme
náš rezort, vyřídíme formality a můžeme jít bydlet. Dřevěná
chatrč s verandou v klasickém Nika stylu, vlastní záchod a
umyvadlo, sprchy sdílené v bambusové chýši, třicet sekund na
krásnou, bílou pláž s palmami a Kanaďan Mateo jako domácí. Víc
nepotřebujeme a jdeme se, později za svitu měsíce, ponořit do modré a
průzračné vody Karibského moře.
Žádné komentáře:
Okomentovat