Po snídani se
loučíme se Santa Elenou a čeká nás cesta skoro 200 km do Manuel
Antonia. Sjíždíme z hor, z 1500 m.n.m., po prašné, kamenité
cestě a ještě fotíme mystická panoramata. Máme z penzionu láhev
od vody naplněnou kávou na cestu. Káva nám tu chutná, je
výborná. Prostě domácí produkce.
Po deseti
kilometrech se dostáváme na asfaltovou silnici a jedeme směrem na
Puntarena's. Venkovní teplota oproti horskému klimatu je znatelně
vyšší. Teploměr na tachometru ukazuje 36 stupňů. Čím víc se
blížíme k moři, teplota ještě roste. V městečku Jaco nám
auto omyje krátký tropický liják a po dvanácté jsme v našem
dalším hostelu Pura Vida. Je to jeden z těch klasických
baťůžkářských, jednoduchých hostelů, nám se líbí právě
pro tu atmosféru. Velké překvapení nás čeká, když vejdeme do
recepce a tam nás velmi hlasitě a srdečně vítá děvče, které
s námi cestovalo z Panamy do Costa Ricy busem. Cestuje takto od září
2015 a teď je zrovna tady v recepci na brigádě. Šikulka se
jmenuje Katarina a je z Německa. Jak sama prohlásila, lidé se na
cestě mají potkat dvakrát. Poradila nám, jak se dostat na jednu z
nejhezčích pláží a dala základní info o místě. Protože je
na ubytování ještě brzy, necháváme batohy v recepci a sjedeme
asi 4 km do Queposu, kde se chceme najíst a hlavně najít bankomat.
V Queposu se nedá zaparkovat, všude samá zóna na karty, Praha by
se nemusela stydět. Nechávám auto stát na parkovišti před
supermarketem, protože jsem se zeptal staršího pána, o kterém se
domnívám, že je to hlídač, má na krku nějakou cedulku, jestli
zde můžu 30 min. stát. Hlídač parkoviště, zdá se, proti tomu
nic nemá. Vyrážíme rychle do centra, nacházíme bankomat, nikdo
tu není. Vložíme kartu, nejprve Martinky, a po zadání částky
hláška, že jsme překročili denní limit! Vkládám svojí, a ta
samá zpráva! No to mě poser! Ještě, že tu můžeme mluvit
sprostě. Nakonec zkouším vybrat 100 USD a to dostanu, poté i z
druhé karty. Víc ani Ň. Otáčíme se od bankomatu a za námi
fronta víc jak deseti lidí. Trochu jsme to tu zašpuntovali.
Nerozumíme tomu, proč se k nám ty banky takhle chovají, ale
maňana, jde se na oběd. Ten byl opět výborný i s tamarindovým
bebidas naturales. Jen mě trochu překvapilo, že u vedlejšího
stolu se ládoval náš hlídač parkoviště a při odchodu se na
nás usmál a zamával, pak se vydal opačným směrem od
supermarketu. Hm, asi to nebyl hlídač.
Po ubytování
vyřídíme emaily s USA, kde končíme naší cestu a ještě
kontroluji, zda již máme potvrzenou letenku do Managui. Nemáme.
Zase problém na obzoru. Budu to muset večer komunikovat s
prodejcem. Raději se jedeme podívat na tu krásnou pláž a nejsme
zklamaní. Moře jako kafe, písek bílý, slunce již slabé. Jenom
není žádný rozdíl mezí tím, zda je člověk ve vodě, či na
břehu. Vysoká vzdušná vlhkost způsobuje, že jsme pořád mokří.
Ještě v sedm večer je stále 30 stupňů. Trochu jako v sauně.
Ahoj, pořádně se ohřejte, u nás mrzne (v noci -5°C)a v minulých dnech padal i sníh.
OdpovědětVymazat