První dobrá ranní
zpráva byla, že pan domácí nám účtuje pokoj za 30 USD na noc.
Druhá, že dnes si dáme výlet do asi 100 km vzdáleného města
kultury a vzdělanosti, Leónu. Při zpáteční cestě Martinka
naplánovala koupání v sopečném jezeře Xiola, asi 20 km od
Managui, přes kteerou stejně musíme tam i zpět. Tam je to dobré,
v Managui trochu zaškobrtneme, ale Martinina komunikace s řidiči a
lidmi na ulici je stejně hodnotná, jako GPS navigace. Do Leónu
dorazíme po krásné silnici před polednem, a protože zase nikde
žádný ukazatel na centrum, orientuji se podle jakési turistické
cedule, ukazující směr. Proti mě jede v protisměru nějaký
šílený taxikář a troubí jako pomatený. O pár metrů dál na
mě kdosi ukazuje, že jedu ulicí v protisměru. Hned to otáčím,
ale ruka zákona na motorce si tuhle příležitost nenechá přeci
ujít. Policista je drsný, strohý, komisní. Já dělám blbce, co
vůbec nerozumí tomu, proč se obtěžuje v takovém vedru vycházet
na sluníčko. Dělám, že nerozumím, ale oba s Marťou víme, že
teď skončíme v Leónském vězení. Můj mezinárodní řidičák
končí v policistově kabele a direktivně ukazuje, ať jedeme za
ním. Aha, tak na komisařství, překladatel, deportace, možná i
napichování na kaktusy! Zajedeme z hlavní ulice hned do vedlejší,
kde není žádný provoz, žádní svědci. Tady policista zastaví,
my též. Teď je to už trochu jiné. Pomalu se sbližujeme. Možná
by z nás byli i kámoši. Vytahuje nějaký formulář, zadrží
řidičák, než zaplatíme v bance pokutu atd., přestupek je jasný,
viděl to na vlastní oči. Říká to španělsky, já říkám
„Si, si“, kajeme se už oba s Marťou, on měkne, Marťa prosí,
já začínám vytahovat i nějaké španělské slovíčko, lžeme,
jako když tiskne, že jsme v Nikaragui první den, že máme málo
peněz. Marťa škemrá, jestli bychom to nemohli zaplatit jemu, on
že ne, že je policista, úřední osoba, když v tom na něj Marťa
udeří nejsilnější zbraní ze své slovní zásoby – kvanto
vale! Asi tři vteřiny se to v něm pere, naznačuje, že je to na
nás. Já už vidím, jak si nechá dát ty peníze a hned nás zase
zatkne za podplácení. Ale situace se vyvíjí pozitivně. Nejdřív
mi vrátí řidičák. Úřední úkon ukončen. Pak mi do okénka
podá destičky, kde jsou na jedné straně španělské věty, na
druhé anglický překlad. Asi pro komunikaci s cizinci, když něco
provedou. Naznačuje, ale my to chápeme, že jako do nich ty
penízky. Dávám tam 130 Cordobas a koukám na něj, jestli jako jo
nebo víc. On se tváří, že nevím, jestli je to málo nebo hodně.
Risknu to, zavírám destičky, prachy z toho koukaj, Marťa na mě,
ať je přehnu, ať to není vidět, tak jo, přehýbám, destičky
vracím policistovi. Než bys řekl švec, otočil se na zadním kole
a byl fuč! 130 Cordob je asi 150 Kč, takže jsme z toho vyvázli na
výtečnou. Bony a Clyde mohou vstoupit do města!
León má moc pěkné
historické centrum. Navštívili jsme nejstarší školu ve Střední
Americe, založenou v první polovině 17. st., byla zrovna plná
dětí a studentů, kteří měli polední přestávku, všichni v
uniformách. Škola má více jak 70 učeben a je pro celé město
základní i střední. Hned naproti je největší katedrála ve
Střední Americe, kde je možné za 3 USD nahlížet celé město z
její bílé střechy. Poseděli jsme u kávy, ochutnali kvalitní
místní sýry, na trhu si užili mrkvový a mandarinkový shake.
Milé město se zcela jinou atmosférou, než např. Masaya.
Vracíme se zpět
směrem na Managuu, tentokrát jinou silnicí, abychom se dostali ke
kráterovému jezeru Xialo. Bude to znamenat, že budeme poté muset
projet celou Managuu.
S pomocí místních,
které opět Martinka vyvolává přímo z auta, nakonec jezero
objevíme a vykoupeme se v jeho průzračné vodě. Slunce zapadá a
je čas se vrátit.
Projíždíme
Managuu. Kolem silnnice, dokonce i nad ní, je milion poutačů na
všechno možné, dokonce i na krávy. Ukazatel na Granadu ani jeden.
Chci vytáhnout navigaci, ale Marťa mi to zatrhne se slovy: „To
dáš!“ Udělala to ale jen proto, aby mohla mluvit s lidma a
řidičema, a volat na ně to svoje: „olá, porfavór....“
Managuou jsme
projížděli hodinu a půl v neskutečném pekle. Takový chaos,
hluk klaksonů, davy lidí, předjíždění, podjížení, motorky z
leva, z prava, autobusy, kamiony, psy, to je nejhorší černá můra
každého evropského řidiče. Bez navigace? Nikdy! S Marťou?
Hračka!
Zdravím dobrodruhy z ČR! Poklona Martince, zvládáte to oba opravdu skvěle! Akorát při článku se zabavením řidičáku jsem si musela dát panáka, ale díky Bohu všechno dopadlo dobře.
OdpovědětVymazat